vybavilo se mi to, co jsme pojmenovávali v léčebně jako casus socialis... "Dobrý večer, nemáte prosím...", no jasně prachy, búhví na co, ale automaticky registruju: nejistý, váhavý, dívá se mi přímo do očí, lehce zadrhává, lehce zpomalený, asi tak, jak dobře znám od pacientů, "...nebo třeba jestli byste se mnou nezašla do obchodu..." , malé potraviny byly pár metrů, "...koupit třeba rohlík...", zvažuju. Nechce ty peníze do ruky. Chce najíst. Po kapsách drobný nemám. V kabelce karta. Vysypu ze sebe svou častou reakci: "Chápu, ale nemám u sebe drobné...". Alibismus? Omluví se a prosí, abych se nezlobila, zkusí se poptat dál. Netlačí, nevydírá, nenaléhá.... Jdu dál a zatočím směrem do kopečka k zaparkovanému autu a je mi divně. Blbě divně. On byl jiný. Něco je špatně. V tom mi to dojde. Celou cestu nesu z práce v ruce kus polystyrenu, takovou tu vylisovanou krabici, ve které nám vozí do práce obědy. Za dvacku. Byla jsem dnes tak nerozhodná, že jsem zvolila dvě jídla, jedno že pak vezmu domů. Celý rozhovor si zrychleně v hlavě přehrávám znovu, oběd v bílém obalu svítí v té představě jak lucerna. Je mi trapně, jsem kráva, ale absolutní, on chtěl pitomej rohlík a ty mu držíš grilovanou krkovici a brambory v ruce! Zastavila jsem se, přemýšlím, mám jít zpět? Kde je mu konec, netuším kam a kudy šel. Vrátit se to nedá. Nedá? Šel Pekařskou nahoru, třeba ho budu míjet v autě... jsem cvok... jakej byl... blonďák, modrobílá bunda, vysoký asi jako já... A zrovna dneska! Proč mi vadí, že zrovna dneska? Proč cítím takový stud? Proč? Hlava mi šrotuje. Dneska, co je dneska? Dneska je Alžběty! Svatá Alžběta, mimo jiné patronka zdravotních sester, bezdomovců, nevinně pronásledovaných, sirotků, vdov, pekařů..... chtěl rohlík, do háje, rohlík..., mezi atributy sv.Alžběty patří almužna, chudí, žebrák, džbán, chléb..., zas to pečivo. No tak to jsem si tedy tam nahoře utrhla pěknou ostudu, vztekám se. To už jsem nastartovala, jedu pomalu Pekařskou do kopce, proč se kruci i ta ulice jmenuje Pekařská? Kdo si to se mnou hraje? Jsem skoro u náměstí, asi jsem ho minula. Kousek od křižovatky zahlédnu v městské tmě se světly pouličních lamp a výloh na druhé straně ulice postavu, zastavuje pár lidí. Nezdrží se s ním ale asi ani do chvíle, kdy padne slovo a nákupu rohlíku v sámošce. Stojím ve štrůdlu aut, dívám se na to a je mi to líto. Budu čekat tak dvě nebo tři červené, než se pohnu dál. Můžeš uprostřed ulice nechat trčet nastartovaný auto? Buď reálná, to fakt nejde. No, dobrá vůle byla, alespoň v mých myšlenkách. Krkovice vedle mě na sedadle mě neuvěřitelně rozčiluje. A co teprve až si na ní doma někdo pochutná. Přejde Šilingrák a třeba se poptá ve městě. Třeba ho někdo nechá domluvit až k rohlíku a ... To všechno mi šlo hlavou, na třetí zelenou projíždím, po levé straně Špilberk... A stalo se to. Kousek od Besedního domu jsem dostala k svátku dárek. Možnost vrátit čas. Novou příležitost. Pomalinku dojíždím, abych chytla červenou a mohla stát. Stáhnu okýnko a opatrně stisknu klakson. Otočí se, ukazuju důrazně gestem, ať jde blíž. Míří si prstem na hrudník, odezírám, "já?" , rychle kývnu, červená není věčně. Skloní se k okýnku. "Chtěl jste rohlík, tohle si vemte", podávám zabalený oběd. Udiveně bere a děkuje. Zelená. Zavazím. Za mnou troubí a netrpělivě mě problikává napucovaná audina, tak o patnáct let mladší než ta moje, ve které ve zpětném zrcátku ještě zahlídnu, jak vzdalující se postava u obrubníku něco strká do pusy. Nevěděl kudy pojedu. Náhoda? Nemyslím. Už vím, proč jsem si dnes neměla objednat jen jeden oběd. Ten druhý už je tam, kde má být... 19.listopadu jsi zkoušela, jestli se správně jmenuju? Doufám, že ano. Děkuju za dárek, patronko. Vaše AM PS1: Už zase víc věřím, že stát se může všechno, když tomu půjdu naproti. PS2: A ano, celou dobu vím, že to mohl být manipulativní vyděrač s prosbou o rohlík. A víte co? Kašlu na to, protože možná taky nebyl.
0 Comments
Leave a Reply. |
Necítím se být bůhvíjakou blogerkou, to opravdu ne, ale setkávám se každý den se spoustou těžkých osudů, starostí a trápení.
Tak na webu píšu. Pro sebe, pro klienty, pro toho, komu se chce číst. A třeba někomu při čtení něco dojde a nebo třeba trochu ulehčí a nebo naznačí možnou cestu a nebo ... Takže, díky za shovívavost a jestli se vám bude zdát některý článek užitečný, pošlete ho do světa lajkem nebo sdílením, ať najde toho, komu patří. AM
,,Jsem duší jungiánka neustále brázdící imaginacemi, příběhy, oslovovaná symbolikou a touhou spojit zdánlivě nesouvislé tak, abych zachytila smysl toho, rychlý kontakt:
721 160 704 Archiv
September 2017
Categories |