"Příroda je jako střelka kompasu ukazující na sever, což je nesmírně užitečné, máme-li dobře postavenou loď a víme-li, jak se ovládá kormidlo." (C.G.Jung, Sto dopisů)
Jaké možnosti vidím v individuální jungovské analytické psychoterapii
Jungův názor, že terapeut je klientovi užitečným zejména tehdy, když se i jeho samotného klientův problém osobně dotýká, by podepsal málokterý zastánce jiné terapeut. školy. Terapeut je totiž v terapii angažován podobně jako klient, nemá být pouhým neutrálním "projekčním plátnem" pro klientova přání a fantazie. Jungovská teorie psychoterapie chce naopak podpořit rozvoj klientovy i terapeutovy tvořivosti. Jungovský terapeut má roli duchovního vůdce klienta, někdy i provokujícího a zneklidňujícího. Jung sám zdůrazňoval, že terapeut musí být pružný, nemá lpět na léčebné doktríně, terapie je vždycky dialog, v němž je terapeut účasten jako celá osobnost.
Něco o Jungovi, terapii a nevědomí
Carl Gustav Jung - jeho výklad psychiky a jeho léčebné metody mají v literatuře různé názvy, v nichž se objevují přídavná jména "hlubinná", "analytická", "komplexní". Je nejvýznamnějším Freudovým žákem. S Freudem se však rozchází zejména v těchto tématech: Že sny jsou královskou cestou do klientova nevědomí, na tom by se Freud s Jungem shodli. Jung, který analýzu snů pokládal za nosný pilíř terapie, však odmítal předem dané jednoznačné výklady snové symboliky. Ve snu se mísí zbytky aktuálního denního dění s minulou osobní zkušeností snícího i s archetypálními výtvory kolektivního nevědomí lidstva. Jazyk, který používáme pro vystižení svých uvědomovaných zkušeností, nejde jednoduše uplatnit na výtvory nevědomí. Nevědomí má svou vlastní logiku, terapeut se s klientem mohou pokoušet o překlad řeči nevědomí z jednoho kontextu do jiného, nelze se však dopracovat k nějakému definitivnímu výkladu. Psychologický význam snu tkví podle Junga v tom, že nám ukazuje, kam tíhne naše pravé vnitřní Já. (Toto pravé Já se liší od jungovské Persony, společenské role, kterou si "oblékáme" v závislosti na prostředí, v němž se zrovna nalézáme.) Postavy, o nichž se nám zdá, se dají vykládat jako ty části naší osobnosti, které se nám odcizily. Sen jejich prostřednictvím může ukazovat to, co v bdění opomíjíme. K terapeutické práci jsou vhodnější spíše série snů než jednotlivý sen. Nevědomí je primárním základem lidské duše, obsahuje nejen osobní zkušenosti jednotlivého člověka, ale i zkušenosti celého lidstva, ty se dědí jako hotové struktury. Tyto struktury, které Jung nazývá archetypy, se nejprůzračněji ukazují ve starodávných mýtech, pověstech a pohádkách. Archetypy nám mj. zprostředkovávají prožitky náboženské a duchovní, o tuto možnost však moderní nevěřící člověk přišel, nicméně i on nevědomky uspořádává své prožitky podle zděděných archetypálních schémat. Jung rozlišuje čtyři základní psychické funkce, totiž myšlení, vnímání, cítění a intuice, nejsou u nikoho dokonale rovnoměrně rozvinuty. Jedna z nich jako by ovládala psychiku, další dvě jsou v pozadí, čtvrtá bývá více či méně potlačená a obvykle se začíná prosazovat v období "životního poledne". Psychoterapie má pomoci lidem zlepšit rovnováhu mezi psychickými funkcemi. Nerovnováha může být i v typu zaměření osobnosti, někdo je zcela zaměřen ven ze sebe, někdo je naopak zcela obrácen dovnitř. Tato charakteristika je do značné míry vrozená, psychoterapie ji však může také ovlivnit. Cílem terapie je u Junga nalezení "pravého Já". Vybavování nevědomých obsahů oslabuje klientovy osvědčené společenské masky a vnáší nejistotu do výkonu dříve běžných rolí.
"Opravdové dějiny ducha nejsou uchovány v učených knihách, nýbrž v živoucím organismu každého jednotlivce." (C.G.Jung)