Dnešní den se během dvou hodin stalo pár drobností: Stojím v Ikea u pokladny. Fajn. Křeslo na vozíku. Peníze připravené. Ale! V téhle frontě se dá platit pouze kartou. Já nechci. Prostě jsem si vybrala místo, kde mnou nabízenou hodnotu nechtějí. Tákže, měním frontu na tu, kde stojí o neimaginární pravou bankovku, platím, spokojenost, odcházím. Naložila jsem a jedu. Stojím v koloně a říkám si: Do háje, kolem tak frčí auta a já tu jak trubka stojím a nic se nehýbe. A pak kouknu a vídím, že jsem ve špatném pruhu. V tom, který by zatáčel doleva. Tam nechci. Blinkr vpravo, tam nikdo, volno hned, prostor přímo nabízející se a čekající na mě a frčím si to dál. Přibrzdím u ortodoncie mé dcery (platba za trošku kovu do pusy a další termín návštěvy), zvoním a nic. Zvoním. Znovu. K ničemu to nevede. Pak se podívám a já zvoním na zvonek lékařky a ne do recepce. Změna a ... no jistě, tušíte správně, dveře zadrnčí své crnk a pouští mě dál. Tak. Co mi to jako chce tohle všechno naznačit? Že by byla teď nějaká podstatná situace v mém životě, kdy stojím ve špatné frontě, jedu (nebo spíš stojím) v jiném pruhu, dozvonit se někam prostě nejde a k ničemu to nevede? No jistě! O něčem bych věděla. A dnešní den mi ukázal, že jsou jiné fronty, jiné jízdní pruhy a jiné zvonky. Víte, já o nich samozřejmě vím. A tyhle situace mi řekly ještě mnohem mnohem víc, ale to si s dovolením už ponechám :-) Je velice užitečné, (a protože se při psaní těchto řádků i usmívám, musím přiznat i zábavné), že nám vlastně my sami a situace, které si tvoříme, tak krásně ukazují, jak dál. To, co každodenně žijeme, bývá odrazem našeho momentálního životního času. Střípky během dne zachytávají i to současné velké téma, které se v našem životě vynořilo. Ukazují nám, čeho je teď doba. Čas čekání, čas loučení, čas očekávání, čas volby, čas zjišťování nových možností ... A jinak to ani není možné. Vnější je zrcadlem vnitřního. To, co prožíváme tam hluboko uvnitř, se odehrává v drobných úryvcích našeho běžného dne. Sem tam slovíčko, sem tam verš a někdy skoro vzácný pohled do smysluplnnosti toho všeho - ve chvíli, kdy poslechneme tenhle vzkaz a zahlédneme letmo obraz nabídky, obraz o čem to je a kudy se dát. Takže ještě jednou: Náhody nejsou, to jen někdy nezachytíme smysl. Ale zkoušejte to. Experimentujte se vzkazy. Stojí to za to. Vaše AM PS: Jsem sběratelkou příběhů. Znáte také ze svého života náhody, které se ukázaly, že náhodami nejsou? Podělíte se? Líbilo se Vám téma příběhu? Uvítají ho Vaši přátelé? Děkuji za sdílení na sociálních sítích.
0 Comments
Leave a Reply. |
Necítím se být bůhvíjakou blogerkou, to opravdu ne, ale setkávám se každý den se spoustou těžkých osudů, starostí a trápení.
Tak na webu píšu. Pro sebe, pro klienty, pro toho, komu se chce číst. A třeba někomu při čtení něco dojde a nebo třeba trochu ulehčí a nebo naznačí možnou cestu a nebo ... Takže, díky za shovívavost a jestli se vám bude zdát některý článek užitečný, pošlete ho do světa lajkem nebo sdílením, ať najde toho, komu patří. AM
,,Jsem duší jungiánka neustále brázdící imaginacemi, příběhy, oslovovaná symbolikou a touhou spojit zdánlivě nesouvislé tak, abych zachytila smysl toho, rychlý kontakt:
721 160 704 Archiv
September 2017
Categories |