PSYCHOTERAPIE PSYCHOLOGICKÉ PORADENSTVÍ OSOBNÍ ROZVOJ

Pozdně odpolední setkání

9/15/2017

Nedávno jsem jela z práce a vzpomněla jsem si na dobu před deseti lety. Byl stejný letní den, kdy víte, že je jeden z posledních letošního léta. Šla jsem přes park léčebny. Bylo kolem páté, už hrubě přes čas a spěchala jsem do své pracovny shodit bílé a v civilu šup k autu a domů.
Kousek od cestičky ke kantýně stál pacient. Nešlo se mu vyhnout. Věděla jsem už předem, že bez rozhovoru to nepůjde.

0 Comments

Na Brno dobrý? Na mě dobrý!

8/9/2017

0 Comments

Jak začít. Bude to krapet osobní. Spíš dost osobní.
Pracuji. Vím, že hodně pracuji. Vím, že by bylo lepší pracovat méně. Ok. To k úvodu. Taky vím, že se hodně starám o to, co potřebují jiní. Se sebou samou to mám horší. Ale na druhé straně, když mi doktor napíše žádanku, tak to zas jo. To poslechnu. A proč to tu zmiňuji? Protože moc dobře vím, že nejsem sama, kdo má ve zvyku spíš myslet na to, jak se daří jiným, a že je někdy víc než nutné pečovat taky o sebe.

0 Comments

První sezení

8/7/2017

0 Comments

... aneb cokoli řeknete, je v pořádku.
Jakkoli to řeknete, je v pořádku.
Není žádný terapeutický manuál, do kterého byste se měli strefit.

Vybavuji si několik posledních prvních sezení: ... sedí bezradně na pohovce, netuší, jak začít, "...já vůbec nevím, jak to popsat... asi budu brečet, nevadí? Už nevím jak dál..." Pláče. Sedíme společně asi tak tři minuty. "To je v pořádku. Nemusíte spěchat. Cítím, že je to pro vás těžké..."
Jsem trpělivá. Jsem tu s ní pro cokoli, co teď bude potřebovat. Chci, aby se cítila bezpečně...

0 Comments

Je psycholog vrba? přítel? ztráta času?

5/12/2017

0 Comments

Přemýšlela jsem delší čas nad dotazem, který mi přišel minulý týden na portál Známý lékař. Týkal se tématu "k čemu je vlastně psycholog" - jestli je pouze vrbou, není to jen ztráta času, supluje dobré přátele, co dělat, když mu svěříte své potíže se životem, on vás vyslechne, ale nedá cestu, k čemu je pak takové tlachání...
A protože si myslím, že je to dotaz na místě a že asi není divu, že tyhle otázky víří hlavou hodně lidem, svou odpověď přidávám i sem, kde si ji v blogu můžou přečíst další z vás s mnoha otazníky a nejistotami spojenými s tím, co to do háje teda to povídání s psychologem je ... :-)

0 Comments

Proč mám v pracovně figurky a pískoviště

2/22/2017

0 Comments

MOJE CESTA K SANDPLAY

Se Sandplay jsem se poprvé setkala před 15 lety na mém psychoterapeutickém výcviku - jungiánská analytická psychologie.
Už tehdy mě velice silně oslovil a ještě silněji lákal terapeutický způsob práce se symbolickým materiálem a naprosto svobodné a nedirektivní symbolické vyjadřování toho, co je pro člověka právě aktuální.
Intuitivně jsem už od dětství neměla chuť loučit se s různými předměty, které pro mě měly význam, cenu, obsah, duši ... (což se asi špatně vysvětlovalo rodičům, protože to působilo spíš jako nepořádek a zbytečnosti, které už nesloužily a jenom byly).
Vyhazovala jsem, ale něco zkrátka nešlo. Nedosahovalo to hromadění bezcenné veteše, kdy se sběratelství mění ve skutečnou diagnózu. Nesbírala jsem. Jen jsem měla od mala asi cit pro to vkládat symbolický význam do věcí a situací kolem sebe.

0 Comments

19.listopadu 2014. Dárek.

11/18/2016

0 Comments

Před dvěma lety. Ale vzpomenu si asi už každý rok.
Večer cestou z práce mne na ulici oslovil mladík. Ne, nešlo o pozvání kamkoliv (to se mi nestává a myslím ani nestane :-) )
Po sedmi letech na detoxu u předchozího zaměstnavatele intuitivně rozlišuju žebrající závisláky a gamblery. Tenhle byl jiný...

0 Comments

Plnění prázdné mošny

10/24/2016

0 Comments

Tenhle text ležel přes dva roky v šuplíku.
V minulém týdnu jsem to zažila opět a hned s několika klienty - všichni nutně potřebujeme mít, slyšet a vnímat každý den více dobrých a pozitivních zpráv. A když mi v sobotu kleklo auto, vzala jsem to jako symbolické připomenutí.
Takže: "Plnění prázdné mošny ..."

0 Comments

Jsme jako stromy

2/28/2016

3 Comments

Mám velice ráda Čapkovy povídky. A taky jsem mívala moc ráda, když byl čas a můj muž mi nahlas četl (ještě v době než přišla na svět naše první dcera, pak už se četlo víc dětem :-) ).
Listovat knihou je fajn, ale poslouchat příběh vás zavede do dob vyprávění. Proto moc oceňuji dnešní možnost audioverzí knih, večer před spaním, v autě, při relaxu na dovolené... Ne všechny knihy doma máte, takže imaginární knihovna může nabývat obřích rozměrů. Někdo vám čte do ouška, se sluchátky doslova :-) .

Včera večer jsme si s dcerou pustily ne do ouška, ale pěkně, aby to rezonovalo tak akorát, jednu "druhokapsovou" povídku. A proto mám důvod psát.

3 Comments

Jsou dny, které nám přínašejí vzkazy

2/20/2016

0 Comments

Stává se, že se nám dějí občas zvláštní věci. Tedy ono to vypadá jako běžné situace. Ale, když je jich víc pohromadě, tak to zaregistrujeme. Znáte to, že? Co to dnes je? Proč se mi to děje? Zkoušíme i různá jména: den Blbec, den Dnes mi to projde, den Nástrah... Jistě, někdy jde třeba o obyčejnou únavu, nepozornost, která způsobuje, že někde něco necháte, nesoustředíte se a vznikají nepříjemnosti. Ale taková únava jako důvod nás napadne. Víme, čím to a co to. Já mám teď na mysli zdánlivě nesouvisející náhody a situace, ke kterým prostě nemáme klíč. Já to vidím tak, že náhody nejsou. To jen někdy nezachytíme smysl.

Co že to tím myslím? No dobře, tak já zkusím jít tak trochu se svou kůží na trh.

0 Comments

Příběh o Sněhurce

1/23/2016

2 Comments

Hustě sněží. Taková ta jiskřící bílá tma. Mívala to moc ráda. Sledovat jednotlivé vločky pomalu a lehounce snášející se k zemi a přidávající se k nadýchané vrstvě napadaného sněhu. Dívat se, jak po dopadnutí může rozeznat jejich pavučinkový tvar. Každý jiný. Přišlo jí to vždycky jako vzácnost. Po chvíli postupně, pomalinku, skoro nenápadně a opatrně opouštěly tenhle svět a nenapodobitelně mizely. Bylo to tak i tehdy. Ten den. Byla ještě malá, něco přes devět. Sníh padal a ona klečela u okna a sledovala tu bílou huňatou podívanou. Tentokrát sníh neodtával. Bílé peřiny přibývalo víc a víc. Ale nepomohlo to. Tím to asi bylo. Slyšela jako z nějaké dálky, "Víš, Verunko, on už nepřijede...". Měla mu ta peřina ze sněhu pomoct. Celým dětským tělem i duší projel obrovský pocit zrady, křivdy a zklamání... proč ho ta pohádková jiskřivá nadýchaná krása nezachránila... proč třpytivé sněhové duchny nezpomalily kola a náraz...

2 Comments

<<Previous

Pozdně odpolední setkání

Na Brno dobrý? Na mě dobrý!

První sezení

Je psycholog vrba? přítel? ztráta času?

Proč mám v pracovně figurky a pískoviště

19.listopadu 2014. Dárek.

Plnění prázdné mošny

Jsme jako stromy

Jsou dny, které nám přínašejí vzkazy

Příběh o Sněhurce

AM

Archiv

Categories